|
picture gallery |
Čtyři minutyČtyři minuty
Režie: Chris Kraus Ptal jsem se sám sebe, jak začít recenzi tohoto velmi intenzivního filmu, ale hned po shlédnutí Čtyř minut, především čtyř minut závěrečného vystoupení hlavní hrdinky filmu jsem měl jasno. Čtyři minuty můžou být jen krátký okamžik života a skoro nic, nebo to může být to nejsilnější v celém životě a tudíž bezmála všechno. Ano, je to trochu přehnané tvrzení, ale pokud jde o film Čtyři minuty, určitě každý pochopí o čem, že je řeč.
Film Čtyři minuty není svým obsahem nijak zvlášť revoluční a originální. Jde vlastně o dost častou dramatickou šablonu „autorita“ vs. „rebel“. Pianistka Traude Krüger vyučuje již 60 let hru na klavír v jedné ženské věznici. Paní Krügerová zde nachází talentovanou dívku Jenny, která ovšem nevyniká jen hrou na klavír ale také svoji agresivitou, nezvladatelností a divokostí. Střet generací, osobností a v neposlední řadě hudebního vyjádřování je skutečně zajímavou podívanou. Hned první scéna, kdy se Jenny dostává ke klavíru je opravdu jedinečným zážitkem. Už dlouho jsem necítil takové mrazení při sledování filmu. Rozhodně se zde ukazuje dokonalá souhra kamery a hudby, která vytváří zatraceně silný prožitek. A pokud jde o hudbu Jenny, pokud máte rádi Psí vojáky, tohle první hudební představení divoké Jenny vás zasáhne přímo do černého.
Film odhaluje něco ze života divoké Jenny a něco ze života staré paní Krügerové, která stále miluje svoji přítelkyni o kterou přišla ve válce. Jenny zase nenávidí svého otce a jak se zdá, tak jediného člověka, kterého se naučí mít ráda bude právě paní Krügerová. Z počátku naprosto nezvladatelná Jenny nalezne v paní Krügerové jediného přítele a člověka, který udělá vše proto, aby se Jenny dostala na důležitou hudební soutěž. Obávám se, že to co píšu zní možná příliš šablonovitě, ovšem zde je nutno podotknout, že způsob jakým je příběh vyprávěn a natočen je skutečně vynikající a silný ve své syrovosti. Člověk musí dát šanci Jenny stejně, jako to dělá paní Krügerová. Z počátku máte pocit, že Jenny opravdu poznat nechcete, není to na první pohled nic než špinavá agresivní vražedkyně. Ale postupem času najdete cestu a začnete se zajímat, začnete naslouchat a začnete se těšit jak to všechno dopadne.
Film nepostrádá ani nadhled a humorné okamžiky. Scéna, kdy se paní Krügerová dožaduje Jenny aby si sundala svoji „punkerskou“ koženou bundu a vzala si na veřejnou zkoušku její šaty mě skutečně dostala. Hlavně skutečností, že když Jenny přistoupí na tuto podmínku, její učitelka musí přistoupit na podmínku Jenny. Jenny tedy vystupuje v šatech paní Krügerové, zatímco ta ji doprovází v tom co Jenny svlékla. Věřte, že na paní Krügerovou v punk hadrech je vážně božský pohled.
To všechno je ale stále jen cesta k vyvrcholení, které nastane při vystoupení Jenny v závěru filmu. Pokud máte rádi modernu ve hře na klavír, připravte se na ty nejsilnější čtyři minuty. Osobně jsem seděl s otevřenou hubou a závěrečné čtyři minuty jsem si rozhodně užil ve větším než malém množství. Takže pokud máte rádi kvalitní a působivé filmy, Čtyři minuty mohu vřele doporučit. Děkujeme za spolupráci distribuční společnosti Hollywood Classic Entertainment.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 31.07. 2008
[ filmové recenze ]
|
