|
picture gallery |
GrandhotelGRANDHOTEL „Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene…“
již čtvrtý film Davida Ondříčka...... GRANDHOTEL „Film o lidech mezi mraky.“ Film Grandhotel je čtvrtým filmem Davida Ondříčka. Po prvotině Šeptej se zapsal do paměti diváků především filmem Samotáři a Jedna ruka netleská. Jaký je jeho nový film Grandhotel, který do kin přijde 12.října 2006...to se zde pokusíme alespoň částečně odhalit. Film Grandhotel je o lásce, samotě, touze, obavách a životě několika lidí, kteří se střetnou na jednom místě. Tím místem je hotel Ještěd v Liberci. Samotný fakt, že se dostáváme v novém filmu Davida Ondříčka ven z Prahy je příjemnou změnou. Město Liberec ve filmu Grandhotel působí opravdu zvláštně a přízračně. Celý film je zahalený do mraků ale tak nějak příjemně. Mraky jsou ve filmu Grandhotel jako tenká záclona skrze kterou sledujeme svět. Údržbář Fleischman (Marek Taclík) je roztomilá postavička s hlavou neustále v oblacích. Tichý a dobrosrdečný amatérský meteorolog, který pozná, že bude pršet, ještě než začne. Počasí je to, čemu skutečně věnuje svůj život a co ho těší a naplňuje. Sám však bojuje s celou řadou nepříznivých vlivů, které s počasím souvisí jen pramálo. Ale jak sám říká, počasí hraje ve všem obrovskou roli...a tak věřme, že i ve všem co se ve filmu odehrává má své prsty...
Fleischman má svůj sen odletět balónem z města, ve kterém je díky dávnému slibu uvězněn. Konfrontace s okolím, ho však nenechá v klidu a dostává se chtě nechtě ze svého místa v oblacích dolů na zem. Setkává se s Iljou (okouzlující Klára Issová) s tichou a podobně vnitřně osamělou servírkou hotelu. Setkává se také den co den s oplzlým recepčním Jégrem (Jaromír Dulava), arogantním číšníkem Patkou (Jaromír Plesl), jehož jméno je třeba vyslovovat pí-ej-tý-ký-ej, protože byl v Americe. A také důstojníkem v záloze Franzem (Ladislav Mrkvička), který rozprašuje po libereckých supermarketech popel svých padlých druhů.
Film má nepochybně svoje silné kouzlo a především Fleischmana si okamžitě zamilujete. Stejně tak Ilja v podání Kláry Issové je okouzlující a příjemná postava, která trpí ve vztahu s egocentrickým a stupidním idiotem Patkou, jehož jméno je třeba vyslovovat pí-ej-tý-ký-ej, protože byl v Americe. Film má svá silná místa, někdy hodně zábavná, jindy k zamyšlení a nebo pozastavení se nad tím, jak čas plyne, lidé se potkávají a proplétají si vzájemně své osudy, tajemství a nevyřčená přání...... a při tom všem se neustále mění počasí a nálada.
Pokud by někdo chtěl srovnávat film Grandhotel s filmy Samotáři či Jedna ruka netleská, bylo by to nerozumné. Osobně mohu říct, že každý film je jiný. Mám rád styl filmu Samotáři, atmosféru filmu Grandhotel a Jedna ruka netleská mi toho mnoho nedala. Takže jsem rád, že film Grandhotel mohu vřele doporučit a všem popřát dobrou zábavu. David Ondříček pronesl: „Příběh se odehrává v městě Liberec a především v hotelu Ještěd. Je to okouzlující, tajuplné místo, někde mezi nebem a zemí. Já doufám, že Grandhotel bude těžko zařaditelný, zábavný a inteligentní film, s neopakovatelnou atmosférou a silným magnetismem." A jak řekl tak udělal, vznikl těžko zařaditelný, zábavný a inteligentní film se zvláštní atmosférou a silným magnetismem...
...a malá rada na závěr této recenze....když někoho opravdu milujete, tak si vytrhněte z penisu tři chlupy a hoďte je své milované do jídla, potom pro vás udělá první a poslední......jak říká recepční Jégr. Takže já jdu na to, páč vařím své milované polévku..... Biogallery děkuje společnosti BONTONFILM a LUCKY MAN FILMS za spolupráci. INTERVIEW S REŽISÉREM A HERCI
DAVID ONDŘÍČEK
režisér a producent Kdy a jak vznikla myšlenka Vašeho nového filmu GRANDHOTEL? Prapodivně. Dostal jsem od producenta nabídku dělat film Nebe pod Berlínem podle knížky Jaroslava Rudiše. Usoudil jsem ale, že by to byla dost komplikovaná produkce. Párkrát jsme se sešli s Járou Rudišem, kterého jsem znal už z dřívějška. Připadal mi jako skvělý a sympatický člověk, říkal jsem si, že bychom mohli v budoucnu něco zkusit udělat společně. Začali jsme se o tom bavit. Nejdříve mě napadla taková vlaková road movie. Když jsem ale námět viděl sepsaný, tak se mi to moc nelíbilo. A tak jsme se sešli ještě jednou a on mi vyprávěl, o čem chce psát. Byl to jeho životní příběh z dob, kdy pracoval v hotelu v Liberci. Z jeho příběhu jsme společně vytáhli jednu dějovou linku, ze které vznikl námět na tento náš film. Najdou v něm diváci paralelu s Vašimi předchozími filmy? Stoprocentně. Člověk vlastně točí pořád jeden film dokola. Podvědomě tam cítím pořád ty stejné dialogy. Když to člověk dělá upřímně, zjistí, že vlastně vytváří vlastní styl a rukopis. A to je, myslím si, důležité. Divák, který na mě jde, tak vlastně uvidí malinko to, co čeká. Jsou tam určité stylotvorné prvky, které očekáváte a které budou vyslyšeny. Jak vzniklo herecké obsazení? Samotného mě překvapilo, jaké herce jsem vybral. Tentokrát jsem třeba v žádné roli neviděl Jirku Macháčka nebo Ivana Trojana. Do hlavní role jsem si vybral Marka Taclíka, kterému jsem trochu vyčítal, že to nezvládl ve filmu „Jedna ruka netleská“, a přesto jsem ho obsadil. Hlavně také proto, že se skvěle hodil do kombinace k ostatním hercům. Do hlavní ženské role jsem si vybral Kláru Issovou. Klára se mně líbila ve filmech „Co chytneš v žitě“ a „Indiánské léto“. Do role Patky jsem obsadil Jardu Plesla z Dejvického divadla, s čímž nejdříve moji spolupracovníci nesouhlasili. A tak jsem musel udělat něco, co zpravidla moc nedělám - postavil jsem se proti všem. A mám pocit, že mi to vyšlo. Plesl je pro mne vlastně obrovským překvapením a myslím, že to uznávají i ti, co mi ho tenkrát vymlouvali. V další roli se objevuje Jaromír Dulava, který je skvěle sehraný s Markem Taclíkem. Pak tam hraje také Ladislav Mrkvička. Posledním, koho bych zmínil, je Dita Zábranská, což je herečka z konzervatoře, která hraje druhou hlavní ženskou roli. A jaké bylo natáčení? Natáčení bylo euforické. Šíleně mě bavilo. Bylo to nejen tím, že tam byl fantastický štáb a skvělí lidé. Ještěd, kde jsme převážně točili, je neskutečně magické místo a pro mě jako městského člověka, to byla úžasná terapie a zároveň šok. To, že jsem mohl bydlet dva a půl měsíce na kopci, kde šíleně fouká vítr a je tam příšerné počasí, mě bavilo. Jak vůbec vypadá takový typický režisérův den? Při natáčení na Ještědu den většinou začínal okolo půl šesté ráno. Většinou začínám lehkou snídaní. S kameramanem a asistentem režie si zrekapitulujeme, co se ten den bude všechno dělat. Pak přivedeme na plac ještě nenalíčené herce, zkoušíme přibližně tak hodinu až dvě. Potom se jdou herci obléct a do maskérny a začneme natáčet. Následuje třicetiminutový oběd. Odpoledne se opakuje to samé. Opět se zkouší scéna a znovu se točí. Vždycky se snažím vyprovokovat se k tomu, abych to udělal lépe, než jsem si to připravil a případně, abych i vymyslel ještě něco nového, improvizovat. Na konci dne se snažím připravit se na následující den, pouštím si denní práce, zhodnocuji, co bylo špatně a co by se dalo zlepšit, eventuelně něco přepíši. Večer si dám s herci a se štábem červené víno. A pak jdu spát. Tak takhle vypadá každý den. Někdy jsou týdny šesti až sedmidenní, člověk si ve finále ani neodpočine. U tohoto filmu to ale bylo zvláštní. Hodně jsem se na natáčení nabudil, takže mě ani nevyčerpalo. Naopak se cítím ještě nabitý energií. Znamená to tedy, že Vás Vaše práce naplňuje? Svým způsobem mě drží při životě. Po třicítce jsem přišel na to, že kdybych nemohl natáčet, byl bych asi dost nešťastný. Asi v osmnácti jsem obdivoval na svém tátovi jeho čilost. Vždycky, když jsme někam dlouho jeli, tak on potom vyskočil z auta a byl okamžitě čilý. Říkal jsem si, čím to je? A věkem… (smích) Ta práce mě k tomu žene, dodává mi energii a dává mi tak vlastně i možnost přežít.
I tentokrát spolupracujete na hudbě s Janem P. Muchowem. Jak moc se podílíte na výběru hudby do Vašich filmů? Na hudbě se podílíme s Honzou Muchowem už dlouhodobě společně. Vzájemně se inspirujeme. Je to zvláštní propojení. Už od začátku, kdy film připravuji, se o něm bavíme a pouštíme si různou hudbu. Například než jsme začali dělat Samotáře, tak jsem mu pustil Davida Sylviana, jehož hudba je taková melancholická, díky čemuž on vlastně pak vystihl podstatu. Vždycky se snažím určit nějaký tón. Předchozí filmy Samotáři a Jedna ruka netleská jste si produkoval sám. Na Grandhotelu spolupracujete s Kryštofem Muchou. Jak jste se dali dohromady a máte nějaké další společné plány? S Kryštofem Muchou jsem se seznámil při spolupráci na znělkách pro karlovarský festival. Zaujal mě svým přístupem k práci a zaujetím pro film jako takový. Oslovil jsem ho, aby se mnou produkoval film Grandhotel. Ponořil se do práce na filmu a přistoupil k němu tak, že jsem nakonec navrhl, aby byl napsaný na prvním místě jako producent. Do budoucna chceme vystupovat jako producentská dvojice, rozhodně plánujeme udělat společně můj příští film a nevylučujeme spolupráci i s jinými režiséry. Jakého diváka byste rád přilákal do kin? Jsem přesvědčen, že jsem neztratil spojení s teenagery a že to opět bude fungovat. Zase to bude film spíše pro mladší, než pro starší. Tenhle film je vlastně takovým návratem k „Šeptej“, ale tentokrát už je to dobře natočené a trochu svižnější. Určitě je hodně poetický a snový. Ale ten realismus tam je. Tenkrát jsem ještě neměl dost zkušeností a všechno jsem se učil. MAREK TACLÍK
Fleischman David Ondříček říkal, že pro něj bylo velmi těžké obsadit hlavní roli. Dlouho se prý rozhodoval. Měl jste z té nabídky radost? Jak casting probíhal? Dlouho se rozmýšlel mezi Martinem Myšičkou a mnou. Zkoušel nás dohromady s Klárou Issovou i s Járou Pleslem. Když se konečně rozhodl, měl jsem obrovskou radost. Přesto, že postava charakter jakýsi má, nejde v podstatě charakterizovat. Je to třicetiletý panic, introvert, amatérský meteorolog, údržbář. Blízký mi není, já jsem přišel o panictví v šestnácti, ale i tak se mi hrál dobře.
Co pro Vás bylo při natáčení nejnáročnější a co Vás naopak nejvíc bavilo? Natáčení pro mě bylo velmi náročné. Poslední měsíc jsem spal tak čtyři hodiny denně. Nejvíc mě bavila jízda na kole, která snad ve filmu ani není. Výlet vrtulníkem, který mi David Ondříček slíbil před natáčením, se nakonec nekonal. Fleischman má jediný sen. Touží vznést se k nebi a uletět z hotelu, z Liberce, ze života, který se mu vůbec nedaří. Toužil jste někdy v životě po něčem podobném a podařilo se Vám toho dosáhnout? Ne. Já si lítám poměrně svobodně už od narození. Je to krásná stavba. Výborné místo. Na lyže, na kolo. Tak na jeden víkend. My jsme tam byli dva měsíce. Momentálně jsou mi nejbližší prázdniny. Ale ideální je samozřejmě kombinace obou, teda vlastně tří, filmu, divadla a prázdnin. KLÁRA ISSOVÁ
Ilja Ve filmu hrajete hlavní ženskou postavu – servírku Ilju? Jak byste ji charakterizovala? Je Vám něčím blízká? Je to křehká a citlivá holka, trochu uzavřená do sebe, protože má strach ze smrti, že nestihne vychovat své děti, po kterých touží. Pak ale potká někoho, kdo je na tom podobně – Fleischmana. Jejich strach jim brání dosáhnout toho, po čem touží, ale zároveň je to právě strach, který je pojí a pomáhá jim se sblížit. Oba pak postupně odkrývají svá tajemství a potlačovaný cit. Teprve díky jeden druhému najdou odvahu a chuť své životy změnit nebo to alespoň zkusit.
Kde žijete? Tady nejste v Holywoodu. :-) Když vás osloví jeden z předních českých režisérů jako je David Ondříček a ještě vás chce do hlavní ženské role, tak vás v první chvíli ani nenapadne se pídit, co je to vlastně za roli. Né, ale vážně. V Čechách se natočí v průměru 20 filmů za rok…Ještě si myslíte, že je možné si filmové role vybírat? Hahaha Vašimi hlavními hereckými partnery jsou ve filmu Jaroslav Plesl a Marek Taclík? Jaká to byla spolupráce? Úžasná. Natáčení jsme si všichni užívali. Byla to jedna z nejpříjemnějších prací, kterou jsem zatím zažila. S Jardou Pleslem jsme se při natáčení už jednou potkali. Šlo o film Pravidla lhaní. Vždycky je lepší, když s lidmi, se kterými pracujete, se už znáte a navíc jste kamarádi. S Markem jsme se potkali až na castingu, ale protože jsme před natáčením Grandhotelu intenzivně zkoušeli, tak jsme všechno dohnali. Navíc jsou oba skvělí improvizátoři, kteří mě dokázali strhnout. A i David Ondříček nás v tom podporoval. Kolikrát zaznělo „stop“ dlouho poté, co dialog už skončil. Určitě, každý je jiný. David umí vytvořit skvělou atmosféru, a to už i při castingu. Vlastně mě poprvé v životě casting opravdu bavil. Zvýší vaše herecké sebevědomí, pak se nebojíte zkusit udělat cokoli, improvizovat. Společně jsme na hereckých zkouškách probírali nejen své postavy ale i celý příběh filmu. Zkoušeli jsme různé varianty, jak postavy hrát, jaký mají vývoj ve filmu. A při samotném natáčení jsme v tom pokračovali. Každý večer po natáčení jsme probírali program na další den, zkoušeli, upravovali si dialogy. Prostě skvělá práce.
Snažíte se postavu, kterou hrajete nějak ovlivňovat, komunikovat s režisérem nebo bezvýhradně přijímáte jeho představu? Samozřejmě, že se snažím svou roli ovlivňovat tím, že ji pochopím, porozumím a dám něco ze sebe. To je naše práce. Ilja je tichá servírka, která se drží…Co vy osobně, necháte se táhnout vzhůru? Asi jako každý. Je fajn, když máte vedle sebe někoho, kdo vás táhne vzhůru. Co je to vlastně vzhůru? Když tak o tom teď přemýšlím, všichni TO chceme pořád NĚKAM dotáhnout, ale mám pocit, že zapomínáme, CO vlastně chceme táhnout a KAM. Myslím, že Ilja a stejně tak já cítíme, že je důležité najít si v životě rovnováhu, zachovat si zdraví rozum a klid v duši. Co bylo pro vás na natáčení nejnáročnější a co Vás naopak nejvíc bavilo? Myslím, že budu marně vzpomínat, co bylo nejnáročnější. Spíš naopak. Kdybych měla natáčení charakterizovat jedním slovem, tak bych řekla „ lehkost“. Film se natáčel na Ještědu v Liberci. Máte k tomuto místu nějaký vztah, jak na Vás Liberec zapůsobil? Liberec je město, které žije kulturou a nejen tím. Každý si tam může najít to své, co ho baví a zajímá, je tam vždy co dělat. Ještěd jsem navštívila už několikrát předtím a stavba je to opravdu unikátní. To místo se mi vždycky líbilo a po natáčení se ten „vztah“ ještě víc umocnil. Oficiální stránky filmu: www.grandhotel-film.cz
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 21.09. 2006
[ filmové recenze ]
|
