|
picture gallery |
Krajina přílivuKRAJINA PŘÍLIVU
Recenze nového filmu Terryho Gilliama Režie: Terry Gilliam
Krajina přílivu je adaptací stejnojmenného románu Mitche Cullina vyprávějící příběh dvanáctileté Jelizy-Rose, dcery drogově závislých hippíků. Terry Gilliam přichází s filmem, který se dá přirovnat k pootevřeným vrátkům staré kouzelné zahrady do které když vstoupíte - nestačíte se divit. Kdo by neznal příběhy malé Alenky v říši divů a za zrcadlem….film Krajina přílivu je vlastně takovou cestou malého děvčátka Jelize-Rose do jejího vlastního světa přízraků a kouzel….ovšem její svět kouzel je stále jen pár kroků od reality, která se však v očích malé holčičky mění ve stejně kouzelnou směs nadreálna. Takže mrtvola nemusí být nutně děsivá, rozkládající tatínek dostane vyhubováno že páchne, veverky mluví, oceánem obilí se prohání nebezpečný žralok a mumifikovaný tatínek si dnes oběd nedá a půjde si raději lehnout…jedním slovem, tento film je silný halucinogen, který vás hodí přímo do krajiny přílivu a pozor, hrozí nebezpečí utonutí.
Film Krajina přílivu začíná pohledem do života „spořádané“ rodinky dvou narkomanů a jejich 12ti leté dcery. Maminka je ohavná troska a tatínek je snílek, který do sebe pere drogy pod tlakem a bere si tzv. dovolenou na cestu do krajiny přílivu. Jejich dcera Jeliza-Rose (Jodelle Ferland) připravuje dávky a zdatně se stará o to, aby taťka dostával to co má. Pohled na malou Jelizu-Rose se stříkačkou v zubech jak poskakuje kolem sjetého tatíka (Jeff Bridges) a típe jeho nedokouřené cigáro stojí opravdu za to. Maminka je zosobněním hnusu, odporná bachyně, která do sebe v jednom kuse cpe tuny čokolády. Jeliza-Rose má však své dobré kamarádky, hlavičky panenek barbie. Jsou to vlastně její jediné kamarádky, které ji dělají společnost ve světě temných stínů v domácnosti narkomanů.
Jednoho dne maminka umírá. A otec s Jelizou-Rose odjíždějí z města na venkov (Texas) do domu jeho matky, kde vlastně začíná hlavní příběh „přízračných událostí“. Tatínek si po zlaté dávce heráku bere poněkud delší dovolenou a za pár dní už se rozkládá v křesle. Jeliza-Rose si najde kromě svých věčných kamarádek z plastu nového kamaráda, mentálně zaostalého farmáře, který žije nedaleko na usedlosti se svoji podivnou starší sestrou. Nepatrná hranice mezi bizarní realitou a přízračným světem malého děvčátka je naprosto úžasná. Temná čarodejnice s jedním mrtvým okem nebo farmářka po útoku včel? Vampírka vysávající mladého závozníka potravin a nebo farmářka, která platí za zboží orálním sexem? Strašný a nebezpečný žralok a nebo jen vlak projíždějící nekonečným polem obilí? Co je vlastě skutečnost a co jen představa malého děvčátka, když široko daleko není nikdo, kdo by o tom mohl rozhodnout. Svět se stává tím, čím ho vidíme, když ho vidíme očima malé holčičky zjistíme, že neexistuje hrůza z mrtvého těla, svatba 12ti leté se starším mentálně zaostalým farmářem není nic zvláštního, výbuch dinamitu je jedna velká událost, králičí díra může skrývat nepředstavitelné prostory, mrtvá panenka barbie se může stát člověkem a mumifikovaný tatínek může dát nový život neživým věcem. Veverky však nemůžou být kouzelné, protože jim nesvítí prdelky. Ale mluvit mohou, to je přeci jasné. Je vám snad něco nejasné? Mě osobně tenhle svět přijde skutečně nejasný, ale svět malé Jelizy-Rose mi přišel opravdu fajn. Krajina přílivu je opravdu surrealistická plavba přízračným oceánem divů…..kterou si nesmíte nechat ujít. Terry Gilliam otevřel sám sebe jako pandořinu skřínku zběsilosti a fantazie.
Terry Gilliam obsadil do hlavní role mladou herečku Jodelle Ferland, která by si za tento výkon zasloužila opravdu velké ocenění. Její Jeliza-Rose je úchvatná a jedinečná. Atmosféra filmu je surrealisticky okouzlující a celý film je taková menší dovolená v krajině přílivu. Takže je na čase usadit se v pohodlné sedačce kina a nechat se vtáhnout do toho světa, kde nic není tak jak by se mohlo zdát…..nebo je všechno tak jak se nám zdá a jde o to se jen neprobudit…? Film nechává čistě na divákovi aby si všechno přebral a nebo se jednoduše odevzdal dějům filmu. Můžete se smát, můžete cítit mráz na těle, může vám být špatně, ale není to film kdo rozhoduje o tom co pocítíte, jste to především vy. A to je na tomhle filmu nádherné…..všechno je jen takové, jaké se to rozhodneme přijmout. Zázraky jsou stejně daleko jako všechno ostatní. Stačí je jen zatoužit spatřit či jim dovolit se ukázat a uvěřit, třeba jen na okamžik.
Terry Gilliam dokázal, že stále je schopný diváka překvapit a své příznivce potěšit tím, co jim ve svém filmovém umění naservíruje na švédském stole všemožných příchutí. Biogallery děkuje Hollywood Classic Entertainment a kinu Atlas za spolupráci.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 24.07. 2006
[ filmové recenze ]
|
