|
picture gallery |
BODIES...The ExhibitionBODIES... THE EXHIBITION
reportáž opravdu ojedinělé výstavy v pražské Lucerně foto: Jan Krumphanzl BODIES... THE EXHIBITION Co by to bylo za pořádek kdyby právě biogallery nepřinesla reportáž z akce jakou je bezesporu velkolepá a podle některých také kontroverzní výstava lidských těl a orgánů nazvaná Bodies The Exhibitions. Biogallery je rozhodně tím posledním kulturním magazínem, který by snad pohlížel na tuto světovou fenomenální výstavu skrz prsty. Tato výstava již dokázala za dobu svého uvádění upoutat pozornost více jak 16 milionů návštěvníků v Evropě a Asii.
Od 5.5.2007 je možné tuto výstavu navštívit také v pražském velkém sále Lucerny. Výstava prezentuje skutečná lidská těla, která jsou ošetřena a stabilizována speciální konzervační metodou nazývanou Polymerová ochrana. Tento proces se skládá z balzamování lidských těl, z jehož tkání je odstraněna voda a poté pomocí vakuové techniky je tělo impregnováno. Tím se dosáhne naprosto jedinečných výsledků ve fixaci tkání až na molekulární úrovni.
Výstava skutečně přináší něco nového a umožňuje nám nahlédnout do nás samotných. Pohled je to skutečně pro laickou veřejnost neuvěřitelně novátorský, jedinečný a omračující. Stát vedle lidského těla a skoro se ho dotknout. V případě interaktivní části výstavy dostanete možnost držet lidský mozek, sval a nebo ledvinu. Je to skutečně více než zajímavý pocit. Vždyť všechny tyhle součástky lidského těla měli svoji funkci, stejně jako ty, které používáte právě při prohlídce a návštěvě samotné výstavy. Vnímáte, pohybujete se a mozek zpracovává to co vidí a to co cítí skrze vaše emoce. Myslím, že je to skutečně velice originální konfrontace v tom, že vlastně návštěvník je obklopen tím, co sám na výstavu přináší sám v sobě. Využívá vše na co se přišel podívat a pokud si uvědomí toto zvláštní spojení vystavených těl a návštěvníků, myslím, že pochopí výstavu trochu hlouběji a užitečněji. Je nepochybně jasné, že výstava Bodies The Exhibition nechce nikoho šokovat a provokovat. Je to naopak příležitost otevřít lidem oči a mysl. Uvědomit si svoji hodnotu a hodnotu ostatních lidí.
Mnoho odpůrců výstavu ostře kritizuje. Je však směšné, že dokonce ani profesor Karlovy univerzity není schopný pochopit smysl výstavy a údajně ji nazývá skandální. Vždyť výstava nemá žádnou snahu znevážit mrtvé ani jejich těla. Přirozeně, že tělo je zde jako vědecký objekt a obdivuji právě smělost a odhodlání představit něco takového lidem s dávkou přirozenosti a vědecké otevřenosti. Jsem však rád, že z nálady v sále Lucerny jsem měl úplně jiný pocit, než ten, který mi byl podsouván tiskem. Výstava je jedním slovem krásnou ukázkou složitosti a jedinečnosti lidského těla. Nevím co by mě mělo šokovat či proč bych měl cítit nějaký špatný pocit. Bylo to jako když mě kdosi vezme za ruku a ukáže mi dveře do mého vlastního těla. Nejednou jsem si připadal jako v podmořském světě.
Organizátoři píší: Lidské tělo. Bez něj jsme ničím. Naše tělo nám umožňuje pracovat, snít, tvořit a vnímat nepřetržitě svět kolem nás. Jak dobře ale vlastně známe tento celek, tvořený orgány a systémy, které z nás, buňku po buňce, dělají to, co jsme? A já po návštěvě Bodies The Exhibitions mohu říct, známe se velice málo a proto si vlastního těla jen pramálo vážíme. Chováme se ke svým orgánům jako bychom je ani neměli. Protože jak se říká, co oči nevidí, to srdce nebolí. Ale skutečnost je úplně jiná. Jen se podívejte na plíce kuřáka a na cirhózu jater. Prohlédněte si skutečné lidské srdce a pochopte, co že v to ve vašem těle celý život musí pumpovat krev a hned opodál se podívejte na neuvěřitelně dokonalé krevní řečiště. Krevní oběh v ruce či v paži. Krevní oběh v těle, neskonale dokonalá a spletitá pavučina tepen, žil a drobných žilek. Podívejte se na lidské tělo z pohledu, který neznáte a uvědomte si tu neuvěřitelnou dokonalost biologického světa.
Přirozeně, že nijak nechci povyšovat lidské tělo nad zvířecí. Protože osobně si myslím, že zvířata jsou nepochybně tělesně mnohem dokonalejší, ale jelikož je tato reportáž z výstavy Bodies The Exhibitions, musím se věnovat pouze lidským tělům. Ač jedna zajímavá věc nepochybně mnohé návštěvníky potěší, a to praktické porovnání lidského a velrybího obratle a žebra. „Božínku“jak je člověk maličkatý. Asi nejvíc jsem si na výstavě uvědomil jedno. Proč je pro lidi tak snadné jeden druhého zabít. To proto, že o sobě a svém těle vlastně nic nevíme. Pohlížíme na sebe často jako na pytel masa a kostí. Někde se vzal a někde se ztratí. Když ale na vlastní oči spatříte vývoj lidského plodu a vývoj dítěte pěkně týden po týdnu. Jediné co pocítíte je nekonečná úcta k dokonalosti tohoto maličkého skoro neviditelného tvorečka napojeného pupeční šňůrou na svoji biologickou matku. Myslím, že podobné výstavy jednoduše nejsou pro blbce. Ať už je to primitiv a nebo náboženský fanatik, myslím, že by měl zůstat raději doma. Protože tady je to opravdu o něčem jiném. Jedním krátkým slovem je to o úctě a uvědomění. A přiznám se, že je to o úctě jak k mrtvým tak k živým. Nerad bych stále někde četl a slyšel, že je to zneuctění mrtvých. Ale kdepak, ani náhodou. Pokud nevidíte tu krásu a jedinečnost, pokud necítíte úctu k vystaveným orgánům, tělům či tělesným systémům, jste to vy kdo znevažuje mrtvé. Ten kdo výstavu pochopí, rozhodně musí poděkovat pořadatelům za tuto možnost pochopit také mnohem hlouběji záměr a především význam celé výstavy.
Pokud vás zajímá trochu té praktické části, tak je výstava rozdělena do několika okruhů. Návštěvník začíná u kosterního systému, prochází oblastí svalů, vnitřních orgánů, tělesného vývoje lidského plodu, pohlavní orgány a kůže, nervový systém a koloběhu krve. Každá část je originálním nahlédnutím do našeho tělesného světa. Najdete jak zdravé orgány, tak orgány postižené některou z chorob. Často se mě lidé ptají, co tam bylo nejúžasnější. Právě ze samotné úcty ke všemu, co na výstavě je k vidění, nemohu říct, že cokoliv je lepší než to druhé. Protože výstava vás naučí vážit si každé tkáně, každého uzlíku nervů a žilky. Mohu však říct, že výstava opravdu působí a já při pohledu na svoji půvabnou kamarádku, která mě na výstavě doprovázela nevnímal už jen tu povrchní dokonalost. Ale taky tu vnitřní. Na cestě domů z výstavy jsem si mnohem více uvědomoval hodnotu každého těla na ulici. A když jsem spatřil těhotnou ženu v metru a uvědomil jsem si ten úžasný proces, který se v ní odehrává, cítil jsem něco, co jsem necítil nikdy dřív. Takže pokud jde organizátorům o tohle, výstavou Bodies The Exhibitions se to alespoň v mém případě podařilo.
Ještě bych se chtěl pozastavit asi u nejčastěji kritizovaného faktu, že těla neleží nudně jako svaté ostatky, ale často jsou velice směle aranžovány do sportovních aktivit. Což mě osobně potěšilo, protože tím výstava získává na jisté efektivnější ukázce těla jako stroje. Vždyť tělo je neuvěřitelný biologický stroj. Není to něco co jen leží jako hadr na podlaze. Proč neukázat lidské tělo v pohybu a v těch úžasných možnostech které mu dávají svaly. Přiznám se, že jako velký odpůrce fotbalu bych nebyl nejšťastnější mrtvola, kdybych byl vystaven jak běžím střílet penaltu, ale taky se přiznám, že po smrti je mi to jedno a raději budu vystavený takhle, než abych hnil v rakvi a nebo se nechal spálit v peci jako dříví na podpal.
Věřím samozřejmě americkému biologovi Royovi Gloverovi, že se postaral o to, aby těla byla získána legálně a byla vystavena se vším respektem. Myslím si, že v podobném projektu by rozhodně jinak profesionál nepostupoval. A taky mohu potvrdit, že kdyby projevila společnost Premier Exhibitions, Inc. zájem o moje tělo, rád podepíšu darovací smlouvu. Třeba budu po smrti užitečnější než za svůj život.
Doufám, že jsem svoji reportáží dokázal to o co mi šlo. A to všem doporučit tuto výjimečnou výstavu, která vám skutečně pomůže v mnohem hlubším pochopení svého těla a také úctě k němu. A to jak k tělu svému, tak k ostatním lidem. Protože o tom výstava Bodies The Exhibitions je především. A myslete si co chcete, však od čeho máte mozek……lidi.
Biogallery děkuje za spolupráci na této reportáži pořadatelům jak v ČR tak v USA, které jsme postupně kontaktovali a děkujeme za veškeré materiály a přístup na výstavu s možností fotografovat.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 07.08. 2007
[ kulturní akce ]
|
