|
picture gallery |
LibertinLIBERTIN info o filmu
Nebudete mě mít rádi. Scénář:STEPHEN JEFFREIS LIBERTIN V každé generaci se objeví nějaká osobnost, která má natolik příznivý vztah k vyvolávání skandálů, rebelii a porušování tabu, že se jí dříve či později podaří překonat obecný světový názor na to, co to doopravdy znamená být svobodným člověkem. V 17. století byl touto osobností jednoznačně John Wilmot, známý také jako Hrabě z Rochesteru – prohnaný a talentovaný rošťák, který prožil svůj krátký a divoký život jako středověká rocková hvězda a stal se známým potížistou, géniem i jedním z nejnezkrotnějších prostopášníků v historii. Příběh, který se odehrává v době osvícení, kdy rychlý vývoj v oblastech vědy, náboženství a umění a rostoucí pocit sexuální svobody přispěl ke vzniku moderního světa, dokumentuje Earlův rychlý vzestup a ještě rychlejší pád. Na začátku příběhu přitahuje zájem okolí svým odvážným psaním a získává pověst talentovaného dareby s lascívním životním stylem. Hrabě, který je důvěrným přítelem krále Karla II. (na dva Oscary nominovaný John Malkovich), se vyžívá v zesměšňování anglické šlechty a neustále šokuje londýnskou společnost svými sexuálními eskapádami – a všechno mu neustále prochází. Pro titulní roli rebela, který si dokáže získat srdce publika i navzdory svému nespoutaně dekadentnímu způsobu života, filmaři už od začátku počítali s jediným představitelem - Johnnym Deppem, který byl v minulosti dvakrát nominován na Oscara. Charismatického herce, jenž ztvárnil natolik nezapomenutelné postavy jako kapitána Jacka v Pirátech z Karibiku – Prokletí Černé perly, spisovatele Barrieho v Hledání Země Nezemě či Willyho Wonku v Karlíkovi a továrně na čokoládu, tato nabídka nadchla a ihned se ponořil do studia této nevšední historické osobnosti. „Na tuto roli jsem se připravoval tak, že jsem se o něm snažil co nejvíce zjistit. Chtěl jsem vědět, co jej přimělo dělat všechny ty věci…“
VIZUÁLNÍ POJETÍ FILMU Režisér Laurence Dunmore se rozhodl zachytit divoké změny společenské atmosféry, které tuto dobu provázely, s nemilosrdným realismem. Nechtěl zobrazit pouze okázalost a přepych, které panovaly na královském dvoře, ale také špinavé uličky města. „Mým záměrem bylo natočit film, jehož atmosféra by byla tak pronikavá, že byste se jí mohli nadechnout,“ říká režisér. „Chtěl jsem vytvořit velmi realisticky působící vizuální atmosféru 17. století, která by nepůsobila dojmem, že vznikla v současnosti. Chtěl jsem použít co možná nejvíce přírodního světla a ponořit scény do bahna, mlhy, deště a kouře. Chtěl jsem zobrazit velký kontrast mezi Rochesterovým životem na zámečku a tou obrovskou energií a vzrušením, které provázely jeho život v Londýně.“ Aby mohl dát svým představám reálné obrysy, potřeboval Dunmore extrémně zručný a kreativní filmový štáb. Jeho středobodem byl kameraman Alex Melman. „Nechtěli jsme, aby byl film hezký a uhlazený. Chtěli jsme ten nejšpinavější look, jakého jsme mohli docílit! Nicméně, přestože je ve filmu spousta bahna a kouře, zároveň je v něm také krása, která tou špínou a oparem prostupuje. Svým způsobem je ten film velice hezký.“
Melman úzce spolupracoval s hlavním výtvarníkem Benem Van Osem (který byl nominován na Oscara za práci na filmech Dívka s perlou a Orlando) a návrhářem kostýmů Dienem Van Straalenem (nominace na Oscara za film Dívka s perlou), s nimiž vytvořil velmi detailní barevnou paletu, která byla použita ve výtvarných prvcích celého filmu. „Všechno to bylo hodně utlumené a umouněné,“ říká Melman o filmových odstínech. „Osvítili jsme téměř všechno svíčkami a i na ty jsme použili zelený filtr, abychom jim vzali to teplo. Všechny odstíny kůže jsme nasnímali tak, aby působily vybledle.“ Režisér Dunmore se rozhodl přistoupit k natáčení netradičním způsobem a docela velkou část filmu nasnímal sám pomocí ruční kamery. „Už na začátku jsem se rozhodl, že si – stejně jako v případě spousty reklam – vezmu kameru na rameno a budu s ní pracovat sám, místo toho, abychom ji dávali na podstavec nebo jeřáb,“ vysvětluje režisér. „Zčásti jsem to udělal proto, abych se mohl rychleji pohybovat. Díky tomu nám také odpadla starost s vymýšlením různých propracovaných záběrů. Mnohem důležitější pro mě bylo vytvořit nějaký plynulý styl snímání akce. Vzít si kameru na rameno znamenalo, že jsem mohl být na scéně s herci a sedět při jejím snímání vedle nich – scény se odvíjely přímo přede mnou. Připadalo mi to hrozně osvobozující a myslím si, že to hodně pomohlo i hercům. Při natáčení jsem měl jen velmi zřídka sluchátka, protože jsem seděl hned vedle nich – slyšel jsem je i dýchat. Bylo to celé mnohem důvěrnější.“ Pro film bylo velmi důležité také najít správné natáčecí lokace. Dunmore najezdil úctyhodných 8 000 mil po Británii, kde hledal autenticky působící zámky a jiné budovy. Nakonec si vybral Tretower Court ve Walesu, který je jedním z nejlepších zachovalých středověkých zámečků, několik budov v Somersetu, Hampton Court Palace v hrabství Surrey a krásnou welšskou katedrálu. Interiéry filmaři natočili na ostrově Man, kde Ben Van Os vystavěl všechny potřebné scény. Přestože je pro Laurence Dunmorea LIBERTIN režijním debutem, jakékoliv počáteční pochybnosti se brzy rozplynuly. „První den natáčení byl úžasný a navíc jsem měl zrovna narozeniny, takže to byla dvojitá dávka radosti,“ vzpomíná Dunmore. „Bylo úžasné začínat první celovečerní film zrovna v den mých narozenin. Během natáčení jsem několikrát pocítil poměrně silný tlak, ale myslím si, že jsem měl obrovské štěstí. Byl jsem obklopen herci, kulisami, kostýmy, rekvizitami a maskami, cítil jsem jsem ten rozruch… vůni a chuť celého toho procesu, v průběhu nějž vzniká film. A dívat se skrz kameru a vidět, jak přichází k životu první záběr, bylo trochu podobné jako vidět poprvé na ultrazvuku své děti.“ za materiály děkujeme společnosti BONTON FILM
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 14.04. 2006
[ Bio magazine ]
|
