|
picture gallery |
HocicoPORTRÉT HOCICO - ELECTRONIC BODY MUSIC Z MEXIKA
HOCICO je hudebně elektronická dvojice z Mexika, kterou tvoří Erk Aicrag hrající na klávesy a zpěvák Racso Agroyan. Dodnes se mi nepodařilo zjistit z jakého mexického města oba pocházejí, ale podle jejich vyprávění šlo o velmi divoké město. Dvojice mladíků se proto rozhodla, že své negativní pocity z rodného města a své země, vyjádří hudbou a to hezky zpříma. Největší vliv na jejich hudbu měla kanadská kapela (Skinny Puppy), kterou oba mladíci měli zdatně naposlouchanou. Naštěstí se nestaly pouze kopií svých slavnějších kolegů a jejich hudba byla skutečně originálním nástupem na EBM scénu. Snad jen skutečnost, že šlo o chlapce z Mexika, jim začátky příliš neusnadnilo. Prvním projektem Erka a Racsoa byla skupina „Ňiněra Degenerada“, kterou založily v roce 1992. Tento projekt byl sice velmi nezralý, ale začátky jsou vždy trnité. „Ňiněra Degenerada“ byla zběsilá směsice hudebních kreací na klávesách, páskových vzornících a trocha podivných domácích přístrojů zapřáhnutých do hudebního šílenství mladých odhodlaných Mexičanů. Změna k lepšímu nastala u Erca a Racsoa v roce 1993, kdy se jejich stávající hudební projekt přejmenoval na „Hocico Perro“ a později jen „HOCICO“. Racso vyzbrojený klávesami Casio začal vytvářet první vlny skutečně zajímavě znějící expresivní elektronické hudby. Toto stádium trvalo asi půl roku a Racso nakoupil profesionálnější vybavení a hudba dostala opět o něco profesionálnější „sound“. První společné nahrávky v opravdu slušné kvalitě začali ze zkušebny v Erkově domě vycházet koncem roku 1993 a začátkem roku 1994. Tehdy také uskutečnily svůj první koncert pro své nejbližší přátele. Racso skládal převážnou většinu hudby a Erk se staral o drsný vokál a texty. Brzy začali HOCICO distribuovat své první nahrávky ve směšně nízkých nákladech, ,například pouze 30 kopií pro již předem ohlášené zájemce. Avšak v okamžiku, kdy se o HOCICO dozvěděla širší veřejnost ve městě a okolí, začali chlapci uskutečňovat koncerty ve svém rodném městě a později i po celém Mexiku. V dubnu 1994 se dokonce k HOCICO přidal i kytarista, ale po měsíci odešel. Musím se přiznat, že bych moc rád ze zvědavosti slyšel nějakou skladbu, ve které si zmíněný kytarista zabrnkal. Ale to se mi asi nepoštěstí. V červenci 1994 HOCICO začaly pracovat na demo nahrávce „Autoagresion Persistente“. V říjnu téhož roku byl demosnímek na světě. Nahrávka v sobě nesla velkou posedlost po rychlosti, atmosféře postavené na orchestrálních nástrojích, silném zvukovém tlaku a pořádný kus řízeného chaosu zvuku. Pokud si to nedokážete představit, doporučuji si toto album poslechnout. Ale po obchodech ho rozhodně nehledejte, vsaďte raději na sběratele a pokrevní EBM fanoušky. Texty o bolesti, o sexuálním zneužívání, sebevražedných sklonech a smrti jen doplňují destruktivní elektronický nářez. HOCICO ukazuje lidstvo v jeho nejtemnější podobě, tak jak ho znají Erk a Racso ze svého rodného města. Tato nahrávka pomohla kapele, aby se o ni vědělo také v evropských zemích (Belgie, Španělsko, Německo, Francie). A později také v Americe. V květnu 1995 HOCICO vystupuje s kapelami: Oxomaxoma, Deus Ex Machina, Cenobita, Soucerx, Kristi Artefactum. Vystupují často a především po celém Mexiku. Na přelomu let 1995 a 1996 Racso a Erk vydávají album „Triste Desprecio“, kde naleznete další hutnou dávku melancholie a zuřivosti. HOCICO stále pohlíží na lidstvo v tom nejodpornějším způsobu projevu. Ukazují ve své hudbě a především v Erkových textech smutek, zlost a bezmocnost lidského druhu. Toto album nastartovalo již dobře rozjetou kapelu a zavedlo ji do skutečných vod profesionální hudební produkce. Pod ochranou rukou společnosti OPCION SONICA vydávají HOCICO v roce 1997 album „Odio Bajo El Alma“. Toto album se již dostává do celého světa a kapela HOCICO se stává uznávanou hudební dvojicí ve stylu EBM. Dodnes vyšlo 10 oficiálních studiových alb a několik singlů a záznamů z živých vystoupení. Musím doporučit především album „Aqui Y Ahora En El Silencio“ s hitem Poltergeist. Je to podle mého názoru jedna z nejlepších skladeb, ale přirozeně že jde jen o můj osobní názor. Také bych rád doporučil vedlejší hudební projekt této dvojice, nesoucí název Dulce Liquido. Kde si oba hudebníci vyměnily role a za klávesy si tentokrát stoupl Erk Aicrag a zpěv zůstal na Racso Agroyana. Poněkud drsnější a údernější hudba v industrialnějším NOIS stylu, je opravdu úžasná. První album vyšlo v roce 2000 a druhé v roce 2003. Doporučuji především to druhé, nazvané „Shock Front“, protože to první jsem bohužel ještě neslyšel. Ale doufám, že to brzy napravím a dám Vám všem vědět. DISCOGRAPHY: 1994 - Autoagresion Persistente „HOCICO je náš způsob, jak žít a myslet, je to cesta na které pozorujeme chování světa a doufáme, že mezilidská nenávist je jen podvod v lidském svědomí!“
RECENZE HOCICO - DISIDENCIA INQUEBRANTABLE
- Grito de las entraňas Rok vydání: 2003 Poněkud krátké album, ale pro fanoušky každé kapely je každé nové album velkou událostí. A protože v dnešním BIO MAGAZINU máme portrét mexické kapely HOCICO, rozhodl jsem se napsat malou recenzi na jejich poslední album vydané v letoším roce. Jak už jste měly možnost zjistit pár řádků nad tímto textem, album obsahuje pět skladeb. Musím se přiznat, že je to dost málo. Když jsem se dostal do správného varu a začal skákat jako „magor“, byl konec. Ale nechci tím naznačit, že album je špatné. To rozhodně ne. Album je prostě a jednoduše jen příliš krátké. Když přidám to, že skladba „La muerte de un enemigo“, je jen jeden sampl z neznámého mexického filmu s klávesami v pozadí a pátá skladba je jen remix z alba „Signos de Aberracion“, je toho skutečně hodně málo. Ale co se dá dělat, nové HOCICO jsou tady a fanoušci mají zase pár nových vypalovaček na poslechnutí. Nemám rád recenze na alba, kde posluchač poslouchá hudbu a snaží se popsat to co slyší. Nikdy to nelze předat slovy tak, jak hudba opravdu zní a oslovuje svoji atmosférou. Ale bohužel, lepší způsob neznám. Takže kdo chcete, čtěte. Kdo dá přednost skutečné hudbě, přestaňte číst a jděte se poohlédnout po tomto albu. 1.Grito de las entraňas - První vydařená skladba nového alba začíná zvukem přelévajícím se z jednoho ucha do druhého, již typické klávesy Racso Agroyana znějí pod samplem prapodivných zvuků. Přidává se Erk Aicrag se svým křiklavým vokálem a bicí udávají rázné tempo. Samply se šikovně střídají a předávají si štafetu na cestě k vašim ušním bubínkům. Celá skladba účinkuje jako dobře fungující mašinérie zvuků. Myslím, že tato skladba příjemně naladí každého fanouška HOCICO a věřím, že i ostatní posluchači se nechají vtáhnout do HOCICO způsobu hudebního sebevyjádření. 2.Ruptura - Druhá skladba začíná poněkud svižněji. Rychlejší tempo kláves a bicí smyčky Vás nutí křepčit. Racso zde kombinuje pomalejší melodii kláves s rychlejším tempem, smyčky bicích s táhlými tóny varhan a do toho opět industriální zvuky a elektronické bicí. Erkův zpěv mi v této skladbě připomíná vokál z blackmetalové partičky Cradle Of Filth. Jde rozhodně o další velice dobrou skladbu. 3.La muerte de un enemigo - Toto je nejpodivnější skladba z celého alba. Jedná se o jeden sampl z nějakého zřejmě mexického filmu, který je jednoduše podkreslený klávesovou linkou Racso Agroyana. Celé to trvá asi minutu. 4.Ladykiller (in cold blood) - Předposlední skladba alba začíná křepčícím Erkem Agroyanem a dlouhou zvukovou smyčkou. Připomíná mi to hned několik skladeb z minulých alb HOCICO. Ale jde o příjemně svižnou věc s šíleným „trpasličím“ křikem obloženým pořádným kouskem elektronického soundu. Občas zdánlivý stereotyp prořízne příjemný sampl a vše se řítí původním směrem, vpřed. Někde jsem se dočetl, že tato skladba je hitem tohoto alba a pokud vezmu na vědomí, že poslední skladbu „Silent Wrath“ nelze brát jako oficiální novinku HOCICO, protože jde pouze o novější verzi skladby ze staršího alba. Nemohu než souhlasit. Ale poslechněte si „Silent Wrath“, která je jakousi vzpomínkou na album „Signos de Aberracion“ a možná se Vám bude zdát mnohem zajímavější než všechny novinky. Ale tak to jednoduše občas bývá. 5.Silent Wrath (I break) - Nová verze skladby z alba „Signos de Aberracion“. Řekl bych, že jde o nejlepší skladbu na tomto albu. Možná je to jen tím, že ji znám již nějaký čas a probouzí se ve mně nostalgie. Možná je skutečně nejlepší. :o) Takže jak ohodnotit nové album HOCICO „Disidencia Inquebrantable“ ? Album je krátké, neobsahuje žádnou velkou vypalovačku, která by Vám zněla v hlavě podobně jako „Poltergeist“. Přesto Vás hudba čapne za prdel. Takže mohu doporučit především fanouškům kapely HOCICO. Vy ostatní si raději sežeňte nějaké starší album! A nebo se mnou čekejte na album příští. Už se nemohu dočkat.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 16.09. 2003
[ Bio magazine ]
|
