Umělci s kladivem
UMĚLECKÁ SKUPINA - UMĚLCI S KLADIVEM
Jan Krumphanzl se kromě vlastní prezentace rozhodl založit nezávislou uměleckou skupinu ve které k sobě našel umělce, kteří mají podobný pohled na život, svět a umění. Jan Krumphanzl se opřel v názvu skupiny o filosofii Friedricha Nietzscheho, která ho inspirovala převážně v počátku jeho výtvarné tvorby. Umělecká skupina - Umělci s kladivem se snaží především bojovat uměním za uměleckou přirozenost a otevřenost.
Členy umělecké skupiny jsou: Jan Krumphanzl, Anna Saxlová, Jan Nedbálek a Tereza Vacková
JAN KRUMPHANZL
1976*
grafika, knižní ilustrace, experimentální moderní umění
TVORBA JANA KRUMPHANZLA
TICHÉ SOUZNĚNÍ - (vrstvená kresba tužkou)
ANNA SAXLOVÁ
1983*
kresba, malba, grafika, objekty, hudba
více - ZDE!
TVORBA ANNY SAXLOVÉ
BUKOWSKI - akryl na papíře
PSYCHIATRIE - tuš / kvaš
SSSHOOTING HEROIN ON THE MOON - akryl na papíře
TEREZA VACKOVÁ
1989*
malba
více - ZDE!
TVORBA TEREZY VACKOVÉ
akvarel na papíře
JAN NEDBÁLEK
1982*
poezie, povídky, novely, experimentální texty
http://www.myspace.com/jannedbalek
TVORBA JANA NEDBÁLKA
"Nájemní sebevrazi"
***
je pozdě rvát si vlasy z lesů
je pozdě hrát si na vrásky hyzdící krajinu
plnou vlajícího prádla na šňůrách
za jedničku dostal školák hřbitov
kde v hrobech odpočívají stroje z kostí
a ptáci vpletení do trnové koruny
ve školním kabinetu saje brčkem paní učitelka
malinovou šťávu z vycpaných tvorů
vystavených na odiv pohřebním průvodům
bez důvodu vkládá do žáků kříže
potom je všechny nahází do sklepa
z úst jim vytrhá školní lavice
dálnice končí kaňkou v sešitě
***
Kývala se
protože v hlavě myla mívala
A nohy jí zářily jako dvě nacucané hvězdy
Venku napadl první líh
bílý jako sníh
Mráz si pročísl své masité vlasy
Obecní úřad vytáhl ze skříně zaprášené bezdomovce
oprášil je
A rozmístil po lavičkách a ztichlých zasněžených podloubích
Aby už konečně zmrzli
Váš přecpaný svět břichem vzhůru si prohlíží svůj žaludek v zrcadle
***
Maso se semlelo samo od sebe
podívej se na sebe jak vypadáš
trháš květy ale jsou to patrony
zaryté hluboko do břicha
trháš vlasy ze stromu života
až nezůstane ani jeden strom v tropickém ráji
házej lesníkům pod nohy klacky
už mě nebaví opékat buřty na táboráku tvojí hlavy
podívej
hoříš při podzimním západu sumce v ústavní zahradě
to nebyl den to byl dárek darovaný z nenávisti k obdarovanému
přečti si knihu možná se písmenka rozlezou jako mravenci
až zůstane z čtenáře na židli jen hromádka kostí
hosté se sbíhají k obědu
prostřená tabule je záhon
kde vyklíčily roztřesené ruce
možná se zničehonic bezdomovcova popelnice promění
v královskou prostřenou tabuli
děkuji vrahům za stříbrné vidličky a nože
jen vejdi do hospody
dostaneš přes hubu
a vyletíš ven
skrz zavřená víčka těsně před usnutím
skrz zavřené víko rakve
(září 2006)
***
Ve vlaku 27.7.05
Skáče pod most
je to ryba nebo vlak
chrup kolejí
skus lokomotivy
zuby kol
svištící dásně krajiny
ubíhající za oknem
každý kdo skočí pod vlak
toho poleje ledový pot
za plotem zaštěká pes
a překousne v polovině železniční most
možná mozek sebevraha není meloun z tržiště
za plotem zaštěká pes
křehká pila vábí svaly do svých záhonů kopretin
***
MSTA
Ty se mi budeš mstít
já ti utrhnu uši i s vojenskou kutálkou
přivedu ti lidskou zvěř na dostřel
abys propadl pohádkám
abys spadl z kolotoče královské koruny
abys nabrousil své drápy
abys rozsvítil nad operačním stolem
zornice z polí rozfoukané
do všech koutů kůlny kde jsme si hráli jako děti
bez smetí dospělých
plíseň míru
lokaj lokal z tůňky
kam chodí spát havarované tramvaje
už tě nechci ani vidět
ani lákat na pobřeží
plné vyplavených leklých chyb
abys věděl vůbec mne nezajímá
rozprostřená na obzoru
posetá špinavým nádobím
pevnina pozvolna mizí
pod bryndákem kohoutího zápasu
savce znehybněné naftovou skvrnou kladeš vedle sebe do řady
jako oběti přestřelky
jako vytrhané zuby zahalené cudně závojem
***
Pokloňme se prasatům v nadmořských výškách
našel jsem sekeru sebevraha
vprostřed záhonu kožených růží s rozsekanou kůží
lebka ježatá trny kytice v pařátu kostlivce
chce mi dát přičichnout vlastního rozkladu
chce mi dát polibek hromadného hrobu
na hnojišti za hřbitovem
zvířecí a lidské duše
žerou zbytky věnců při měsíčku
hlasité mlaskání ruší v noci zesnulé
ani nás nenechají v klidu
naslouchat šelestění červů uvnitř nás
kochat se varhanám
uřvaného havrana z márnice
od soumraku do rána
***
konec
Poslední aktualizace: 10.11. 2009
Starší příspěvky < < <
Umělci s kladivem
..povedené.. Vypadá to, že se zde ještě někdy zastavím..
TOMÁŠ F. PAVLACKÝ •
04.01. 2006 - 10:10
<< RE
Umělci s kladivem
Neskutečný. Konečně mladý talentovaný básník, který se každému zažere
do srdce jako kyselina. Vyčpělá surrealistická skupina, která se dnes změnila v jakousi opuštěnou půdu plnou středověkýho harampádí a pavučin a netopejrů, zdánlivě skončila, ale díky novým duším nekončí ale organicky se na ni napojují pokračovatelé kteří ji posouvají ještě hloubš do nejhlubších pater jeskyní podvědomí a pracují s jazykem originálně a novátorsky zcela jinak než ejjich předchůdci. A tím pokračovatelem ja právě básník Jan Nedbálek, nic originálnějšího jsem dosud neobjevila. Těším se na jeho slibovanou novou sbírku a jeho autorská čtení minulé dva roky byla kouzelná. Jen tak dál!
Marie Nechanská •
31.01. 2007 - 01:47
<< RE
|
